Několik názorů na jeden a týž problém

Jak dalece vadí trempování přírodě?

Zde je několik pohledů k zamyšlení

Výhoda je nemít televizi k dispozici...

PEVASA/65let/Praha

Spor na Kokořínsku - stanovisko

Lahva/18.6.2008

Pomalu ale jistě se dostávám pod tlak ohledně vyjádření postoje vůči konfliktu státní infrastruktury a trampským hnutím, v současnosti gradujícím na Kokořínsku. Roverky nebo Čápsko, jak tuto oblast nazývají trampové, jsou už po dlouhá léta oblíbeným cílem trampů, tuláků, vandráků, čundráků, skautů a turistů, v poslední době se stává vyhledávanou oblastí především pro cyklisty. Tramping jako takový v současnosti není ani na vzestupu, ani nekulminuje, podle mého názoru je pomalu ale jistě na ústupu. Lidí milujících volný způsob života a táboření je v přírodě vidět čím dál tím méně. Trapmové jistě nikdy nevymřou, ale časy kdy pro maskáče nebylo možno ani pomalu nastoupit do vlaku jsou dávno pryč. Dlouholetá návštěvnost Kokořínska trampy je samozřejmě vidět, v minulosti bylo postaveno několik kempů, situovaných především pod skalní převisy. Mnohé z nich byly vystavěny před několika desetiletími, především v 50-tých a 60-tých letech, v dobách velké popularity trampingu. Nedávno byly některé kempy zničeny organizacemi vedenými pod státní správou, pod velmi lacinou prezentací typu "ochrana přírody". Především v internetových diskuzích se rozhořel bezvýchodný spor, ve kterém nechybí zvednutý adrenalin na obou stranách. Mým cílem není tyto strany rozsoudit, to ani nejde, protože obě strany mají svůj díl pravdy a kompromis mezi nimi je v nedohlednu.

Ozývají se názory že naše trampská osada, jakožto majitel webových stránek, by se měla k tématu vyjádřit a podpořit tak boj za vyřešení sporu ve prospěch trampů. Lidi natěšené na desítky argumentů z naší strany, nevybíravá slova a aktivní účast ve sporu, musím zklamat. Mám pro to především dva hlavní důvody, nesourodost osady a jiný styl provozování trampingu.

Začnu tím druhým důvodem. Rád jezdím do přírody, nenechávám po sobě odpadky a svoje ležení po sobě v rámci možností zcela zahladím. Vandry jsou mým největším koníčkem už od útlého mládí, nevynechám žádnou příležitost jak vyrazit někam ven. V trampském slengu jsem spíše Amík. Zároveň se také nepovažuji za ortodoxního trampa a neprovozuji některé trampské zvyklosti jako je stavění dvou posvátných kruhů kolem ohně, nekladu borovou větvičku do vyhaslého ohniště a podobně. Píseň Vlajka nesnáším, tedy alespoň v tom českém znění . Potlachům se vyhýbám. Občas vyrazím na "Freundschafts Besuch" někam na osadu. Odpadky po sobě z přírody tedy vždy odnáším, v lese se snažím spíše zmizet. Zároveň ale na mě narazíte také v hospodě, proti tomuto zpestření čundru nemám nejmenších výhrad a rád jej provozuji. Většina mých vandrů se netočí kolem klasických trampských osad, ale spíše ponocuji ve volné přírodě. Převisy a sruby považuji za zpestření vandrů a vhodné úkryty do nepohody, nejsou pro mě ale nezbytností, bez které to prostě nejde. Když není převis, poslouží celta. Nemám problém s přenocováním při absenci pěkného převisu. Likvidace trampského kempu mě bude sice srát, ale světaborný problém to pro mě zase není. Prostě popojdu kousek dál a přespím v lese, kde mě policejní donašeči nenajdou. Nebylo to jednou, co jsme z útrob lesa sledovali snahu odchytu nebohých trampíků ve snaze vytáhnout z nich nějakou pokutu. Když nám seberete záchytné stanoviště, čundráci se vám rozutečou po lese a stejně se těch oblastí budou vracet.

Oficiální stanovisko osady rozhodně dát nemůžu, nejsme jednotní. Ohledně kontroverzních nebo jinak "žhavých" témat většina lidí brblá tak v hospodě u piva, veřejně však tito držej hubu, aby se do něčeho náhodou nenamočili. Aby je někdo náhodou "nesouložil" za to, že mají jiný názor. Klasika, jistě to někteří ze svého okolí znáte . Prostě v hospodě by jsme byli podle ohlasů schopni způsobit státní převrat, pak se za svůj názor veřejně postavit, to už má odvahu málokdo. To znamená že i v názorové jednotnosti nás pak postihuje "veřejná nejednotnost".

Nejsme jednotní ani názorově. Ve spoustě témat se prostě naše náhledy na věc ve velmi podstatných věcech liší. Například moje všeobecně známá nepříliš velká obliba víkendových a letních cyklistů se i v našich řadách nesetkává s úplným pochopením a v podstatě mi "kryje záda" pouze Medelák. Názor ohledně sporu na Kokořínsku vlastně od ostatních ani neznám. Dle pohledu na naše stránky a soudě podle počtu reakcí na některá témata mohu předem tvrdit, že ani tady se reakcí zbytku osady nedočkáme. Můžu mluvit tedy pouze za mě a v pověření i za Medeláka.

Co si tedy myslíme my ?? Do sporu na Roverkách nebudeme zasahovat, nerozumíme důvodům k likvidaci kempů a nechápeme některé reakce obou stran. Pokud to tam zničej jako v jiných krajích, budem nasraní. Podepisovat petice, orodovat na obecních úřadech nebudem. Jsme si vědomi že nejsme na našem území a že jsme většinou institucí mlčky tolerováni. Uznáváme heslo že "můžeme žrát, ale nesmíme mlaskat". Když nás majitel lesa vyhodí, nebudeme mu omílat okolo huby trampskou tradici, ale prostě mlčky vypadnem. Nebudeme kalit vody. Nemáme potřebu reagovat na mediální tlak směřující na nás (trampy), stejně si většina národa o tom myslí své a dotyčný ze sebe dělá akorát vola. S myslivci, hajnými, ekology a lesáky nemáme problém, asi máme štěstí na dobré lidi. Kempy nové nezakládáme a ani nebudeme. Obnovení zrušených kempů nebudeme provozovat, můžeme pouze provádět údržbu stávajících. K úklidovým akcím se stavíme vstřícně, ovšem za předpokladu že před i po akci někde důkladně "vypálíme červa". Promazávat tento web od informací o Roverkách nehodláme.

V minulosti nám zničili dva sruby, jezdíme na vandry dál. Už nás dvakrát sebrali policajti, jezdíme pořád. Jezdíme dál, a jezdit budeme !! 

Ahoj,

hlavní problém zrovna v Roverkách je v tom, že tam začímá být nechutně překempováno. Sice chápu, že každá osada chce mít cvůj kempík, ale tady už se to rozrostlo do nechutných rozměrů. Přitom docela zbytečně. Staré kempy chátrají, protože už na ně nikdo nejezdí a stále vznikají nové a nové. Vpodstatě už nenajdeš neobydlený převis . A využití kempů ... v březnu jsem je prošel za víkend všechny a tak 80 % bylo prázdných. Nechápu, proč stavět nové kempy, když se na ně potom jezdí jednou za dva měsíce.

Ani se nedivím, že ta trampská "kempová" invaze začala někomu vadit. A přitom znám v Roverkách nejmíň čtyři docela hezké rozpadající se opuštěné sroubky. A Brdy byly totéž, invaze srubů - následné restrikce - chvíle klidu - invaze srubů ... a takhle se to vpodstatě opakuje pořád dokola. A jejhorší je, že se řada kempů mění na dost odporné igelitové chýše obsypané PET lahvema.

Ad brigáda: máte mou pochvalu, ten srub už opravdu potřeboval pořádně uklidit. Já tam teda nikdy nespal, protože ve srubech je na můj vkus moc prachu, ale je to jeden z těch nejhezčích srubů, tak se na něj občas zajdu kouknout.

No ... když to tak čtu, ... jen čekám, kdy nás veřejně vyhlásí za nejhorší trampské osudy, protože se odmítáme zapojit do povinné oplakávací tryzny za padlé kempy.

Britt/24.7.2008

Z Avalonu

První novodobé kempy vyrostly na Roverkách těsně po roce 1960: Key-Way, Galathea, R7D a dalších. Většina dnes používaných tábořišť je dost daleko od návalu turistů a cykloturistů. Převis, ohniště a lavičky, někdy i plocha na spaní. Klasické sruby jsou v menšině a daly by se spočítat na prstech jedné ruky. Díky určité ukázněnosti a častým úklidovým akcím na kempech postupně získal tramping na Roverkách dobré jméno i mezi lesáky a ochranáři.
Zřejmě i proto se tu poslední bourání kempů „odpovědnými orgány“ datuje až do osmdesátých let.
Vlastně datovalo...
Letošní časné jaro totiž jako by přineslo do borových lesů Kokořínska závan dob minulých. Připomínku časů, kdy esenbáci honili trampy po skalách a orgány ještě méně přátelské jim pak zatápěly v místě bydliště. Přestože není dnešní situace úplně přehledná, jedno je jisté: kempy na Roverkách jsou v ohrožení!
říjen 2007
Z dvanácti kempů na Roverkách a na Pusťáku zmizely kempovky. Mnohé z nich obsahovaly zápisy za deset i více let! Zmizení kempovek bylo obvykle spojené i se zmizení zásob dřeva. Na dalších kempech se objevilo pár zápisů nebo vzkazů upozorňujících na nelegálnost táboření. V prosinci a v lednu se chybějící kempovky nahradily novými sešity.
únor 2008
Začátkem měsíce zmizely kempovky z dalších dvou kempů a někde byly ukradeny i nové sešity. Zhruba ve stejnou dobu, během třetího únorového týdne, někdo srovnal se zemí kemp Jezevec na Vlhošti a veškeré dřevo, lavičky i kameny z ohniště shodil ze skal dolů. Stalo se tak v době, kdy se místní pár sokolů připravoval k zahnízdění a materiál ze zničeného kempu skončil jen pár metrů od budoucího hnízda vzácných dravců. Stejný osud potkal nedaleké Pírko. Na tradiční Galatce byly vytržené lavičky kolem ohniště a zničená část vestavby pod převisem. Materiál byl opět shozený do rokle pod kempem. Ukradené byly všechny vystavené placky z posledních čtrnácti výročních ohňů. Likvidace všech kempů nesla stejný rukopis a bylo jasné, že ji provedla stejná skupina lidí.
Poslední únorový den se konala porada na Key-Wayi. Do té doby byly už potvrzeny některé skutečnosti: za zničením kempů nestojí ani státní lesy, ani ochranáři. Naopak se ukázalo, že poslední dva roky pracují archeologové z nedalekého muzea v České Lípě na „inventarizaci nelegálních trampských staveb na Vlhošťsku“. Jde o stejnou dvojici, která se v tisku chlubí provedením úřední likvidace stovky (!) kempů v Českém ráji v letech 2003-2005. Ve svém vstupu do internetové diskuze www.ontheroads.net oba archeologové popřeli, že by stáli za ničením kempů v Roverkách, a navíc správci diskuzního fóra několikrát pohrozili soudem za šíření pomluv.
březen 2008
Dne 10.3. odeslali archeologové českolipského muzea dopis České inspekci životního prostředí a odboru kultury na Krajském úřadě Libereckého kraje. Dopis obsahuje soupis 34 „nepovolených tábořišť“ na Roverkách s vyznačením jejich polohy v mapě a fotodokumentací. Vyzývá k jejich likvidaci z důvodu ochrany převisů a obviňuje ochranáře - tedy Správu CHKO Kokořínsko - z nechuti řešit ničení přírody. Zajímavé je, že sepsaná tábořiště se (až na jednu výjimku) shodují s kempy, ze kterých předtím zmizely kempovky. U nadřízených orgánů Správy se pak dopis projednal jako stížnost a Správa dostala příkaz k provedení prvních kroků, které mají nakonec vést k likvidaci kempů.

Na poslední víkend měsíce se na Galatku svolala schůzka spojená s brigádou. S příchodem nového dne 29.3. byl na starém potlachovišti slavnostně pokřtěný časopis Roverská sosna, připravený kamarády ze severu jako nový občasník, informující o dění na Roverkách. Obsah prvního čísla je - jak jinak - velmi aktuální. Přes den byl na programu úklid okolí, fotografická soutěž o nejhezčí sosnu a samozřejmě rokování o dalším postupu. Vedle početné účasti na akci je úspěchem především to, že se během jediného měsíce podařilo zdánlivě nemožné: sjednotit různé skupiny roverských trampů, které se dosud jen náhodně potkávaly ve skalách, k dosažení jediného cíle - záchrany stávající sítě tábořišť. Zcela opačný cíl měla nepochybně návštěva ze sobotního odpoledne. Na kempu (již obnoveném) se objevili pracovníci českolipského muzea a památkového ústavu, doprovázení třemi uniformovanými policisty. Kontrola občanek, přednáška o významu archeologie, atakdále. Přesto se archeologům nepodařilo zjistit žádné nové poškození převisu nebo jeho výplně. Cestou na kemp i zpátky alespoň nechali perlustrovat další osoby, které potkali na turistických značkách a které se „provinily“ jen svým přírodním oblečením.
duben 2008 a dále
Přiznejme si, že nenávist některých lidí k trampingu je dlouhodobá a pěkně hluboko zavrtaná. Stejně tak dlouhodobý bude boj za zachování trampských hodnot na Roverkách. Sérii fanatických udání může čelit jen pevné, rozumné a odborně podložené stanovisko ochranářů i lesáků. Pokud myslíte, že můžete pro záchranu kempů na Roverkách něco udělat, spojte se s vydavatelem Puchejře na jeho kontaktní adrese.
A na závěr snad ještě pár slov k převisům. Většina převisů v pískovcích se rozšiřuje postupným odrolováním jednotlivých zrníček písku ze stropu a jejich hromaděním na dně. Za tisíce let od poslední doby ledové se tak pod některými převisy usadilo i několik metrů sypkého písku. Písek v sobě „jako konzerva“ uchovává známky života v okolní krajině, jako například zvířecí zuby a kosti, rostlinný pyl nebo ulity šneků. Na jiných místech než pod převisy se tyto zbytky většinou nezachovaly. Proto jsou převisy na Roverkách důležité pro vědce, kteří se snaží poznat, jak se příroda na severu Čech v posledních tisíciletích vyvíjela. Jakékoliv kopání a hrabání pod převisy opravdu není dobrý nápad, protože vede k nenávratnému zničení cenných vědeckých informací.
Ani archeologický výzkum prováděný kopáním jam pod převisy není dnes žádoucí a nejvýznamnější současní archeologové ho odsuzují. S rozvojem přístrojové techniky se totiž do budoucna otevírá možnost písek dopodrobna prozkoumat i bez kopání. Písek pod převisy je tak potřeba uchránit nejen před možnými budoucími kamarády-budovateli, ale také před novodobými hledači pokladů a příliš horlivými archeology, kterým jde spíš o exponát do vitríny než o vědecké poznání. A vzhledem k tomu, že na Roverkách žádné kempy už nejméně deset let nevznikají, tu zvlášť naléhavě zaznívá právě tato druhá hrozba.
ŽRALOK

Odpověď na mailový dotaz 27.2.2008
 

Vážený Tomáši,
omlouvám druhého kolegu, který je dnes na konferenci v Brně, ikdyž, jak z Vašeho oslovení vyplývá, směřujete dotazy spíše na mě. V mailíku se ptáte, zároveň si dáváte odpovědi, neuznáváte "boj" (což je v pořádku), přesto jej připouštíte (nejen Vy) vůči všem, kteří odmítají vstřícnost při porušování zákonů ze strany trampů. Nelze se anarchisticky a výhružně domáhat porušování zákona o státní památkové péči, o ochraně přírody a krajiny, lesního zákona, stavebního zákona, porušování vlastnických práv... atp. Povinností našeho pracoviště (organizačně VMG ČL) je rovněž, jak zmíněno v oficiální odpovědi na vašich stránkách, dokumentovat porušované či potenciálně ohrožené archeologické lokality, přispívat a dbát na jejich ochranu. Pokud někdo porušuje zákon, někdy se tento bouří - od stavebních firem a "betonářské lobby", přes uživatele detektorů kovů, jiných hledačů pokladů až po trampy pozměňující jeskyně a skalní převisy k obrazu svému.

Ptáte se, máme-li něco společného s likvidací nepovolených tábořišť v oblasti Vlhoště. Odpověděli jsme, že ne. Pozorný čtenář se v naší odpovědi vše podstatné dozví - přesněji, co děláme a neděláme, či v minulosti na čem jsme se po odborné stránce podíleli, v oblasti kterou nazýváte "Roverkami". Za naše pracoviště znovu odpovídám, problém zničených a nově ničených výplní skalních dutin v SZ části CHKO Kokořínsko (spadá pod naší územní archeologickou kompetenci) je více než vážný. Náleží v současnosti mezi nejohroženější pískovcová území v ČR. K tématu se již od 90. let vyjadřovala řada badatelů (kvartérních geologů, paleontologů a archeologů), kteří na situaci nejen v "čistě" odborné literatuře upozorňují. Fotografie trampských přístřešků se tak dostalyi jako odstrašující případ za hranice státu.

Žádáte osvětu. Děje se tak - ne pod převisy, ale na přednáškách pro veřejnost, školy, na seminářích i konferencích, nebo i formou výstav, informace naleznete rovněž v populárně-naučné literatuře. Přehled je zčásti dohledatelný i na našem muzejním webu, ponaučení najdete i v naší muzejní expozici. Mimo muzeum a školy z akcí též na proběhlé konferenci k 30. výročí CHKO Kokořínsko. Mnoho uděláno bylo též ve Vámi zmiňované CHKO Český ráj - přednášky, zorganizována konference a semináře, terénní exkurze (geologie, archeologie, obecná ochrana pískovc. fenoménu vč. fauny a flóry), vydávání informačních letáků SCHKO a ČSOP Křižánky, "konferenční" sborník Pískovcový fenomén Českého ráje (Jenč - Šoltysová (eds.), Turnov 2006), připravován je sborník další... Podobně na konferencích a ve sbornících NP České Švýcarsko. To není málo. Buď máte o informace zájem, nebo ne (hovořím obecně). Jsou trampové, není jich mnoho, kteří se o danou problematiku zajímají, a lze vysledovat na některých diskuzních fórech opakované výzvy a žádosti směrem ke svým kamarádům.

Vrátím-li se k archeologii - není cílem jen zkoumat, ale prioritně památky chránit. To je hlavním úkolem všech civilizovaných společností. I při záchranných archeologicko-paleontologických výzkumyech skalních dutin (jakožto práce týmová - kromě archeologů zpracovávají materiál rovněž paleoenvironmentální specialisté) není lokalita těžena jako celek. Ideálním cílem je získat co největší penzum informací pro společenské a přírodní vědy z určité plochy lokality a zbytek nechat nedotčené příštím generacím (nikoli pro zahlubování dřevěných konstrukcí trampy, ev. pro "hledače pokladů"). Co nelze pominout - je ochrana pískovcového mikroreliéfu a ochranu živé složky skal, zvláště té, jejichž existence je závislá na prostředí skalních dutin.

K vašemu webu - jako administrátor se nejspíše pokoušíte o odstraňování vulgárních výrazů, méně je však dbáno na ochranu osobnosti či dobrého jména organizace. Pokud nejsou jakékoli prezentované informace řádně podloženy a ověřeny, dochází k pomluvě a poškozování. Jeden autor poštvává čtenáře na pracovníky vč. externích naší organizace, jiný porušuje autorská práva při stahování fotografií z webových stránek muzea, třetí uvádí nesmysly o tom, že jsem se měl podílet na likvidaci nepovolených tramských kempů u Brtníků, další uvádí "zaručenou zprávu" o penězích a egu a hrubém vytěžování jeskynních uloženin naším pracovištěm atp. Dalším nesmyslem je šíření zprávy, že se při výzkumech v rámci projektu "National Geographic" v místech tábořilo,což měla dokládat fotografie s na vzduchu se sušícím promočeným oblečením - účastníci výzkumu měli vždy, pokud jako člen výzkumného týmu vím, ubytování zajištěno. Pokud by tak někdo ze studentů činil ve volném čase, dopouštěl by se přestupku nepovoleného táboření ve zvláště chráněném území a nesl by za to osobně všechny případné důsledky, byl-li by konfrontován se stráží přírody, příp. lesní stráží.
Zároveň se nám nikdo doposud za útoky a nesmyslné výroky neomluvil. V této věci žádáme nápravu.
Anarchie není cesta ke komunikaci, té se nebráníme.

S pozdravem

Petr Jenč, archeolog a speleoantropolog
Vlastivědného muzea a galerie v Č. Lípě

Technologie likvidace

V ČRáji "došlo" k "odstranění nepovolených tábořišť". Tedy aby to normální člověk pochopil, trampské kempy (a mezi nimi můj Hřib) byly pečlivě rozebrány, odneseny, a zahlazeny. Musela to být dost makačka. Ale šlo jim jen o ten kousek kempu, spousta materiálu byla naházena do roklí a ze svahu, slavnostní ohniště se 2 kruhy sezení (Brána poutníků) bylo rozmetáno po okolí, ale nebylo uklizeno, zůstal děsnej bordel. Teď se tam občas zastaví nějací mastňáci a bordel sílí, trampi už tam neuklízej. Stejnej bordel sílí na Berče, Amfíku, Podkově, Toka-ito, Slonu a dalších.
Odpusťte nostalgii pamětníkovi.

Lišák 26.2.2008